Kazuo Ishiguro – Pohřbený obr
Sunday July 1, 2018
Známe to všichni: „akční nabídka“, „cena sládků“, „inovovaná receptura“ – nejednoho z nás donutil barevný sticker koupit výrobek, o který bychom jinak nezavadili, a následně uvažovat, jak příčetní museli být lidi z Maspexdrinks, když do energeťáku Tiger míchali limetku, nebo jestli českým sládkům při pití Svijan vymřely všechny chuťové buňky. Ale pravidla trhu jsou jasná a říkají, že velký růžový proužek „Nobelova cenu za literaturu“, který obepíná román Pohřbený obr Kazua Ishigury, nesvědčí o péči o čtenářův vkus, jako o zájmu o jeho peněženku. Druhým dechem nutně dodávám, že anglický autor s japonskými kořeny nobelovu cenu nezískal jen za inzerovaný svazek, ale také za své dřívější dílo. Po dočtení se mi chce říct, že vím proč.
Podobně jako autorovy předešlé romány i Pohřbený obr je zdánlivě historický příběh. Nicméně už samotné zasazení do Anglie po smrti krále Artuše dává tušit, že to s historickou akurátností nebude tak žhavé. V lesích mezi vesnicemi se kromě lapků potulují obři, v horách přebývá saň a vše halí hustá npropustná mlha, která nejen, že dotváří správnou anglickou náladu, ale zároveň svou magickou silou dává zapomenout na plynutí času a minulost jako celek. Ze všeho, co se stalo, zůstávají jen střípky a útržky. Jedním takovým útržkem je i nejasná vzpomínka na syna, kterou sdílí staří manžele Axl a Beatrice. Jenže dle ostatních obyvatelů jsou bezdětní. Manželé jsou si však jisti a rozhodnou se syna najít. Společně se vydají na cestu mýtickou krajinou.
Základní osnova příběhu není nijak složitá, ale postupně se na ni nabalují další motivy. Krom epické linky, která rozhodně není chudá na akční drámo, je to především otázka paměti. Z obrazů, které se postupně zaostřují, se skládá vše, co putování předcházelo. Jenže se vzpomínkami ožívají i staré viny, a kdoví, třeba právě ony představují nejzákeřenějšího nepřítele, který na naše hrdiny číhá.
Naproti tomu, jak silně je rovina rozpomínání zdůrazňována, samotná paměťová anamnéza nese pohříchu tradiční rysy: paměť se odkrývá v časové posloupnosti, v zakalených obrazech se prokreslují detaily zapadající jeden do druhého. Závěrečná pointa se šokujícím odhalením je předem zaručena. Proces rozpomínání slouží především k budování příběhu a ani v nejmenším nesnese srovnání s živelnou organickou drobnokresbou „literaturou paměti“, kterou známe z komplikovaných asociačních soustav jiného nobelisty Claudea Simona. V Pohřbeném obrovi zůstává paměť jen mrtvým břemenem, které hrdiny zatěžuije a nikam neposouvá.
Po odečtení anamnetického motivu zbývá čirá epika. Hrdinové si zažijí útok obrů, přepadení kláštera i napínavý útěk z jeho hořících trosek. Ishiguro v jednotlivých scénách dokáže vybudovat napětí, a když hrdinové bloudí podzemními chodbami, čtenář cítí dech oblud, které na ně čekají. Problémem je, že celková stavba knihy se natolik podřizuje závěrečné (předvídatelné) pointě, že většina dílčích dramatizací pozbývá význam. A strádá i logika: hrdinové z kláštera uprchnou, pak se ale do něj kdovíproč vrátí, vetší stařečkové schovávající se v bažinách se najednou rozhodnou vystoupat do hor a zabít nebezpečnou saň. Vzájemné setkávání postav působí konstruovaně a chybí mu jakákoliv nahodilost, kterou bychom od konceptu road movie očekávali.
Zdůrazňovaná příběhovost má dopad i na výstavbu fikčního světa. Ishigura se zapomíná na detail. Artušovská Anglie zoufale klouže po povrchu a zdaleka se nemůže měřit s komplexními vesmíry Marquézova Maconda, Grassova Gdaňsku nebo Faulknerova yoknapatawského okresu. Čas od času se sice vyjeví lehce melancholický a okatě symbolický obraz převozníka nebo otráveného obra, ale ty zase postupně zmizí, aniž by zanechaly hlubší otisk ve vybledlém světě draků a rytířů.
Rozčarování z lehce b-class fantasy je o to silnější, že samotná záložka (ano, ta, která je obepnutá růžovým pruhem s anotací o Nobelově ceně) nešetří jmény jako Kafka, mcCarthy, Austenová nebo dokonce Proust. Člověk se pak musí ptát, zda-li ke knize nepřistupuje přeci jen s přehnaným očekáváním. Jenže v literatuře neexistuje důvod, proč se smířit s málem. A v případě Pohřbeného obra je málo vším, co musí stačit.
autor: Kazuo Ishiguro / přeložila: Lenka Sobotová / vydáno: 2018 / nakladatelství: Argo